Psychosomatika ve veterinární medicíně

Psychosomatika je v dnešní době uznávaným medicínským oborem, zejména v humánní medicíně, ale i v medicíně veterinární si získává stále větší oblibu. Je tomu tak i proto, že především chronická a interní onemocnění nelze vyléčit pouze pomocí klasické medikace a protokolů západní medicíny, což je frustrující jak pro majitele zvířat, tak i pro veterinární lékaře. Domnívám se, že souvislost mezi zdravotním stavem zvířat a prostředím, v němž žijí, je více než zřejmá, stejně tak jako podobnost jejich nemocí s nemocemi jejich lidí – páníčků.

CO JE TO PSYCHOSOMATIKA

V užším slova smyslu se jedná o vztah mezi duševním světem jedince, tedy emocemi, pocity a vnitřním rozpoložením, a jeho fyzickou stránkou, hmotným tělem. O přepis z jazyka neviditelných energií do hmoty, která je vlastně také pouhou koncentrovanou formou energie, a naopak. V širším slova smyslu pak jde o celostní přístup ke zdraví a hledání všech, respektive co největšího počtu dílků skládačky, které mají na výsledné zdraví vliv. V obou těchto případech je psychosomatický přístup náročnější na čas a ochotu zapojit se do individuálního příběhu pacienta a kromě nezbytných znalostí vyžaduje také trpělivost, důvěru a spolupráci mezi terapeutem a klientem.

„V ideálním případě lze psychosomatického myšlení využít k tomu, aby k nemoci vůbec nedošlo. Aby byla zachycena již drobná nerovnováha v chování či symptomech, dokud jsou vratné, a tato změna byla dobře pochopena tak, aby bylo možné pomocí jednoduchých opatření vrátit systém opět do rovnováhy.“
MVDr. Milena Martincová

MULTIOBOROVÁ DISCIPLÍNA

Do jakých oborů můžeme při psychosomatickém pohledu na zdraví a nemoc zabrousit? Určitě nikoho nepřekvapí, že tím zásadním je medicína, tedy znalosti o anatomii, fyziologii a patofyziologii, farmakologii, dietetice a dalších veterinárních disciplínách. Nicméně netřeba zůstávat pouze u pohledu západního. V mnoha případech nám budou nápomocny znalosti z tradiční čínské medicíny, akupunktura, fytoterapie, ájurvéda. V současné době jsou moderní a naštěstí i zvířatům nápomocné metody fyzioterapeutické. Méně konvenční a dostupná je medicína energetická, reiki, práce s biorezonancí, homeopatie a opravdovou lahůdkou je využití například konstelací a astrologie.

SOCIÁLNÍ KONTEXT

Velmi významně na zvíře působí také jeho sociální vazby. Kontakt a vztahy s dalšími jedinci stejného druhu, ale i mezidruhové interakce. To platí zejména u zvířat domácích, kde bývá nejsilnějším zdrojem vztahů člověk, resp. celý rodinný systém, novodobá smečka. Zvíře může trpět a onemocnět, pokud mu není umožněno být zvířetem a nejsou-li respektovány jeho přirozené potřeby, které se formovaly mnohé generace předtím. Také pokud nežije v harmonickém prostředí nebo nemá čas na odpočinek. Pokud tráví čas v izolaci kůň nebo pes, může se u něho objevit stereotypní chování, naopak pokud je kočka nucena žít v nadpočetné skupině koček bez možnosti vlastního prostoru a klidu, vyvíjí se u ní močové problémy, agrese či sebepoškozování.

JAKÝM ZPŮSOBEM OVLIVŇUJÍ ZDRAVÍ ZVÍŘAT EMOCE?

Emoce zvířat mohou být tzv. primární čili mající původ přímo v těle zvířete. Typicky si představme agresi a strach u dvou bojujících kocourů. Každé zvíře je originál a kromě jedinečných znaků fyzických má i svou jedinečnou povahu a temperament. Některé je bázlivější, jiné zase zvědavé či radost sama. Jenže pak jsou tu ještě emoce sekundární. Sekundární emoce jsou emoce mající původ někde mimo zvíře, ale dostatečně blízko a dostatečně dlouze a intenzivně působící. V případě domácích mazlíčků jsou to nejčastěji emoce jejich páníčků, s nimiž zvířecí energetický systém rezonuje díky těsnému soužití, citové vazbě a také díky schopnosti domácích zvířat tyto energie somatizovat – zrcadlit na fyzické rovině.